Základy fotografování

Na této stránce najdete stručný popis základních pojmů a principů, které je dobré znát. Po jejich pochopení pak člověk dokáže lépe ovládat fotoaparát, předvídat výsledky a zachytit scénu tak, jak ji vidí. Rozhodně to není jen o namíření objektivu a automatické zmáčknutí spouště. Většinou chce každá situace svoje – pak se člověk posune dál, a i jeho fotky budou lepší. 🙂

Expoziční trojúhelník

Správná expozice (světlost či tmavost fotky) je základem každé dobré fotografie. Dá se ovlivnit třemi hlavními parametry:

• clona (f-číslo)
  • určuje, kolik světla projde na snímač – a zároveň ovlivňuje hloubku ostrosti (tj. jak velká část fotky je ostrá)
  • více otevřená clona (nižší clonové číslo, např. f/1.8) -> světlejší fotka, menší hloubka ostrosti (zaostření na objekt, rozostřené pozadí) – vhodné např. na portréty, detaily
  • méně otevřená clona (vyšší clonové číslo, např. f/8) -> tmavší fotka, větší hloubka ostrosti (ostré vše od popředí po pozadí) – vhodné např. na krajiny

• čas (expoziční doba, rychlost závěrky)
  • určuje, jak dlouho dopadá světlo na snímač – a zároveň ovlivňuje způsob zachycení pohybu
  • kratší čas (např. 1/1000 s) -> tmavší fotka, zmrazení pohybu – vhodné např. na sport, zvířata, pohybující se objekty
  • delší čas (např. 1/5 s) -> světlejší fotka, rozmazání pohybu, světelné čáry – vhodné např. na krajinu, tekoucí vodu, noční focení (kvůli nechtěnému rozmazání při expozici je doporučeno používat stativ)
  • pokud fotíme „z ruky“ (tedy bez stativu), doporučuje se použít maximálně tak dlouhý čas, jako je převrácená hodnota používané ohniskové vzdálenosti (např. při ohniskové vzdálenosti 50 mm fotit na maximální čas 1/50 s, tedy na fotoaparátu nastavíme 1/60 či raději 1/125)

• ISO (citlivost snímače)
  • určuje, jak je snímač citlivý na světlo
  • nízké ISO (např. 100) -> tmavší fotka, čistý obraz bez šumu – vhodné pro dobré světelné podmínky (např. focení za dne)
  • vysoké ISO (např. 1600) -> světlejší fotka, zrnitý obraz se šumem – vhodné pro špatné světelné podmínky (např. focení v místnosti, za šera či v noci)

Výše zmíněné parametry spolu úzce souvisí. Pokud některý z nich změníte, musíte změnit minimálně ještě jeden, aby expozice zůstala stejná, např.

• když zmenšíte clonu (více světla), můžete zkrátit čas nebo snížit ISO
• když zkrátíte čas (méně světla), můžete zmenšit clonu nebo zvýšit ISO
• když zvětšíte ISO (více světla), můžete zkrátit čas nebo zvýšit clonu

Režimy fotoaparátu

Většina moderních fotoaparátů nabízí několik základních režimů, jak ovlivnit expozici. Obvykle se označují Auto, P, A (nebo Av), S (nebo Tv) a M.

• Auto (plná automatika)
  • fotoaparát nastaví všechno sám (clonu, čas, ISO, blesk)
  • lze použít na rychlé momentky, kdy nechceme nic nastavovat, nicméně nemáme žádnou kontrolu nad výsledkem

• P (programová automatika)
  • fotoaparát nastaví clonu i čas sám, my můžeme nastavit jiné věci (ISO, kompenzaci expozice)
  • lze použít, když si netroufáme na ruční nastavování, ale zároveň chceme mít víc kontroly než v plné automatice

• A / Av (priorita clony)
  • my nastavíme clonu, fotoaparát dopočítá expoziční čas
  • lze použít, když chceme ovlivnit hloubku ostrosti (portrét s rozostřeným pozadím, krajina se vším ostrým, makro dle potřeby)

• S / Tv (priorita času)
  • my nastavíme expoziční čas, fotoaparát dopočítá clonu
  • lze použít, když chceme ovlivnit zobrazení pohybu (zmrazení sportu či zvířat, rozmazání tekoucí vody)

• M (manuální režim)
  • my nastavíme všechno sami (clonu, čas, ISO, blesk)
  • lze použít, když chceme plnou kontrolu nad expozicí (specifické světelné podmínky, kreativní focení v ateliéru, noční focení)
  • vyžaduje více zkušeností, znalostí nastavení a času na přípravu

Zaostřování

Správné zaostření je pro dobré fotografie klíčové (špatnou expozici můžete v postprodukci vylepšit, ale rozostřený snímek opravíte velmi těžko). Svou roli zde sehrává i výše zmíněná hloubka ostrosti. Zaostřování se provádí většinou automaticky (tzv. autofocus), ale v některých situacích je vhodné použít manuální ostření. Fotoaparáty často nabízí několik režimů zaostřování:

• jednorázové zaostřování (AF-S)
  • zaostříte namáčknutím spouště, fotoaparát drží ostrost, dokud nedomáčknete spoušť
  • hodí se na nehybné objekty (krajina, předměty, statický portrét)

• kontinuální zaostřování (AF-C)
  • fotoaparát průběžně doostřuje pohybující se objekt, dokud ho sledujete
  • vhodné pro pohybující se objekty (zvířata, sport, děti)

• manuální zaostřování
  • zaostříte sami na vzdálenost, jakou potřebujete
  • hodí se třeba na makro focení, při špatných světelných podmínkách nebo když automatika neví, na co má zaostřit (např. přes mříž nebo sklo)

Pokud zaostřování nenecháme plně na automatice, často máme možnost vybrat ostřící bod:

• jeden bod – přesně zaostříme na konkrétní místo (např. oko u portrétu)
• více bodů – na fotoaparátu nastavíme, na co má zaostřit (např. více předmětů v různých vzdálenostech)
• automatický výběr – fotoaparát rozhodne sám (nejméně kontroly)

Světlo a měření expozice

Světlo je pro fotografii velmi důležité, bez něj by žádná fotka nevznikla. Stejná scéna může vypadat úplně jinak podle toho, kdy a odkud na ni světlo svítí. U světla si všímáme následujících vlastností:

• druh světla
  • přirozené světlo (slunce) – nejlepší je ráno a večer (tzv. zlatá hodinka), kdy je světlo měkké a teplé
  • umělé světlo (blesk, lampy) – umožňuje fotit i ve tmě, ale může být tvrdé a nepřirozené

• směr světla
  • přední světlo (svítí zezadu fotografa) – objekt je dobře osvětlený, ale fotka může být plochá
  • boční světlo – zvýrazňuje strukturu a tvary, vytváří stíny a dodává fotce hloubku a texturu
  • protisvětlo (svítí zezadu objektu) – vytváří siluety, dramatické efekty/kontury, efektní atmosféru, ale vyžaduje správné nastavení expozice

• kvalita světla
  • měkké světlo (když je zataženo, nebo časně ráno či večer) – je rozptýlené a jemnější, vytváří příjemnou atmosféru, stíny jsou jemné
  • tvrdé světlo (když je jasné slunce, v poledne) – vytváří ostré/výrazné stíny a vysoké/silné kontrasty

Kromě výše zmíněných vlastností je při fotografování dobré sledovat také stíny, denní dobu a změnu světelných podmínek. Někdy je proto lepší změnit místo nebo počkat na vhodnější světlo, než se snažit všechno vyřešit nastavením fotoaparátu. Např. nejlepší světlo pro focení přírody, krajiny a dokonce i portrétů je brzy ráno nebo pozdě odpoledne (tzv. zlatá hodinka – krátká doba po východu a před západem slunce), kdy je světlo teplé, měkké a bez ostrých stínů. Naopak ostré polední slunce dělá tvrdé stíny a přepaly (přesvícená místa).

Při fotografování fotoaparát potřebuje vědět, kde v obraze má měřit světlo, aby správně nastavil expozici. K tomu slouží režimy měření expozice:

• celoplošné (maticové) měření – fotoaparát vyhodnotí světlo v celém obraze (vhodné pro běžné situace)
• středové měření – fotoaparát zdůrazní střed obrazu, okraje méně (vhodné pro portréty)
• bodové měření – fotoaparát měří světlo jen v jednom malém bodě, kde máte zaostřeno (vhodné pro kontrastní scény, např. při fotografování v protisvětle nebo v divadle)

Fotoaparáty většinou nastavují expozici fotografie na tzv. neutrální šedivou. Většinou to nepotřebujeme měnit, ale občas nastanou případy, kdy potřebujeme, aby byla fotka světlejší, nebo naopak tmavější, než jak ji nastavila automatika (např. aby sníh na fotce byl skutečně bílý, a ne šedý; nebo abychom zachovali atmosféru místa, např. aby fotka uvnitř kostela nebyla světlejší, než jak tam bylo ve skutečnosti). Pokud se nám celkově zdá fotografie příliš světlá/tmavá, či naopak ji světlou/tmavou mít chceme, můžeme využít tzv. kompenzaci expozice. Pomocí ní snadno nastavíme fotce požadovanou světlost/tmavost, bez toho, abychom museli složitě přenastavovat hodnoty clony/času/ISO. (Kompenzace expozice nefunguje jen v plné automatice a také v plném manuálním režimu.)

Při fotografování v nestandardních světelných podmínkách (např. tmavý les, noční ulice, osvětlení v jeskyni, večerní koncert) se nám může stát, že na fotce to vypadá jinak, než tomu je ve skutečnosti. Často za to může tzv. vyvážení bílé. Fotoaparáty mají standardně nastavené automatické rozpoznání. Někdy se může stát, že se jim to nepovede, a pak jsou fotky barevně laděné např. hodně do žluta či do modra. Stačí, abychom v nastavení fotoaparátu zvolili vyvážení bílé odpovídající osvětlení (např. zataženo, žárovka, zářivka), a fotka by měla hned vypadat realističtěji. Případně můžeme experimentovat a zkoušet, který režim nejvíce odpovídá skutečnosti. A pro vyložené pečlivky tam je režim manuálního vyvážení bílé, kde si nastavíte fotoaparát na nějakou skutečně bílou věc (např. list papíru, svetr, triko…) a podle toho se ta expozice sama upraví. 🙂

Základy kompozice

Technicky správně exponovaná fotografie ještě nemusí být zajímavá. Velkou roli hraje také kompozice, tedy způsob, jakým jsou jednotlivé prvky ve fotografii uspořádány. Dobrá kompozice pomáhá tomu, aby fotka působila vyváženě a přirozeně. Dokonce dokáže udělat z obyčejné fotky zajímavý příběh.

Níže jsou uvedeny některé principy, které je vhodné dodržovat, abychom posunuli kvalitu našich fotografií na vyšší úroveň:

• pravidlo třetin – hlavní motiv a důležité prvky neumísťovat doprostřed fotky, ale na pomyslné čáry či průsečíky, které dělí obraz na třetiny (fotka pak bývá přirozenější, vyváženější a zajímavější); také horizont neumísťovat doprostřed, ale do horní či dolní třetiny obrazu
• symetrie – v některých případech, kdy jsou objekty symetrické, může naopak jejich umístění do středu fotografie působit lépe, než kdybychom uplatňovali pravidlo třetin (např. zrcadlení na vodě, symetrické stavby…)
• vedení pohledu – používat přirozené linie (např. cesty, řeky, ploty, mosty…) v obraze, které vedou oko diváka k hlavnímu objektu/motivu
• popředí a pozadí – zajímavý prvek v popředí dodá fotce hloubku a prostor – divák se do ní potom lépe „vnoří“
• rovný horizont – vždy si dávat pozor na to, aby voda, obzor či podobné linie byly vodorovné („padající“ horizont dokáže zkazit jinak skvělý záběr)
• rámování – využívat přirozené rámy v popředí (např. okno, brána, oblouk, větve stromů…), které obklopí hlavní objekt a upoutají pozornost
• opakování motivů – v obraze se střídají nebo vyskytují stejné nebo podobné prvky (tvary, barvy, linie nebo struktury); opakování prvků (např. sloupů, schodů, stromů nebo barevných skvrn) a pravidelná uspořádání vytvářejí esteticky příznivý vizuální rytmus a harmonii, které vedou oko diváka skrz obraz
• focení „z výše očí“ – snímky nejvíce zaujmou, když fotíme z výše očí (děti, zvířata), z jejich perspektivy (je to lepší než z nadhledu, který působí obyčejně); naopak z podhledu (to si ale musíme dřepnout nebo se shýbnout k zemi či dokonce lehnout) bývají snímky také často velmi zajímavé
• jednoduchost – čím méně rušivých prvků (koše, auta, sloupy, dráty…) kolem hlavního motivu, tím jasnější a čitelnější fotka (méně je více) – nesnažit se proto do jedné fotky dostat všechno, co vidíme (každá fotka by měla mít jeden jasný motiv)

Pravidla kompozice ale není nutné dodržovat za každou cenu. Důležitější je, aby fotografie působila vyváženě a vedla pozornost diváka tam, kam fotograf zamýšlel.

Různé

Pár dalších věcí, které se hodí znát a občas využít:

• stabilizace obrazu – doporučuje se ji mít zapnutou (pak z ruky dokážeme fotografovat i při delších časech); pouze pokud fotografujeme ze stativu, tak by se měla vypnout
• stativ – slouží při focení delších časů (rozmazání vody, večerní a noční scény, kreativní světelné efekty); při jeho použití se doporučuje vypnout stabilizaci
• blesk – slouží k přisvícení scény (v šeru, v protisvětle), bohužel ale způsobuje nepřirozené barvy a vytváří plošší obraz; proto radši používat pouze v nejnutnějších případech
• sekvenční snímání – používáme např. při rychle se měnících scénách (sport); fotoaparát udělá několik snímků rychle po sobě, my potom vybereme ten nejpovedenější
• bracketing – fotoaparát udělá rychle za sebou 3 snímky: jeden s nastavenou expozicí, jeden mírně podexponovaný (tmavší), jeden mírně přeexponovaný (světlejší); my potom vybereme ten snímek, který se nám zdá nejvhodnější
• histogram – používá se pro kontrolu či nastavení expozice fotografie (podle vzhledu, tvaru a umístění barevných křivek přizpůsobujeme nastavení fotoaparátu, abychom dosáhli optimální expozice); histogram by neměl být „useknutý“ (jinak to ukazuje, že se mohou ztratit detaily ve stínech nebo světlech)
• formáty souborů (JPEG/RAW) – JPEG používat pro prezentaci fotek, RAW na pokročilé úpravy

Mohlo by Vás také zajímat

• Moje fotografická cesta
• Jak fotím já
• Fotogalerie

Naposledy aktualizováno: 18. 8. 2026