Člověk by neměl požívat cizí termity, když je nezná suterénně nebo není monumentálně v bobré konvici, protože je zde velké rizoto, že to skončí katastrálním fiatem. Tváří se jako suvenýr, ale vrátí se mu to jako buzerant či potom ementálně vypadá jako decibel. Třeba jako policajti, kteří zastavovali řidiče s tím, že jim nesvítí přední reaktor nebo zadní heligon. Jiní zase nevidí rozdíl mezi holínkami a hodinkami, protože oboje se natahuje.
Z hlediska globálního aspektu je současná situace jen principiální bazírování na mentalitě humánního kompromisu, což je ideově markantní sublimace založená na serióznosti depresivní stagnace, a tudíž si připusťme extravagantní alternativu zcela nereálného řešení, kdy naše mozkové pochody jsou dynamické erupce tryskající z přetlaku bezedného fondu naakumulovaných subtilentabilních inverbací konstelace duální evokace zpětně vázané na ornitoritu reflexních systémů, řešeno na bázi syntézní hemapostaplikace a umocněno mezními signály geniální koanalýzy, tudíž fundamentálně nemaje konečný význam, konsekvenčně negativně kulminuje až k absurdnímu antagonismu vůči všemu reálnému nazírání na pozitivní rezultáty a jejich další eventuality, a proto by bylo zcela nerentabilní, abychom o tomto problému dále polemizovali.
Rozsudek soudce
Soudce: „To je velmi brutální čin. Pokud chcete, aby vám byl trest poněkud zmírněn, musíte nám vysvětlit motiv svého činu.“
Obžalovaný muž: „Když ona byla tak omezená, že jsem ji prostě musel zabít.“
Soudce: „Vždyť to, co nám teď říkáte, váš čin ještě přitěžuje. Jestli nechcete, aby vás přísedící už napřed odsoudili, pak nám předložte alespoň jedno polehčující vysvětlení.“
Nato se obžalovaný muž rozhovořil:
„Bydlíme ve 13. poschodí jednoho vysokého domu. V prvním poschodí žije rodina hotelového portýra, která má dvě děti, které ale zůstaly od přírody neobyčejně malé, 12letý měří 80 cm a 19letý pouze 90 cm.
Jednoho dne jsem přišel domů a moje žena říká: ‚V rodině našeho portýra je něco špatně. Ty jejich děti jsou praví pyrenejové.‘
Já říkám: ‚Ne, ty myslíš, že jsou pygmejové.‘
‚Ne,‘ říká moje žena, ‚pigmej je látka, kterou má člověk pod kůží a tvoří se z ní pihy.‘
Já říkám: ‚To je pigment.‘
‚Ne,‘ říká moje žena, ‚pigment je to, na co psali staří Římané.‘
Já říkám: ‚To je pergamen!‘
‚Ne,‘ říká moje žena, ‚pergamen je, když básník začne něco psát, a pak to nedokončí…‘
Pane soudce, musíte ocenit, že jsem se ovládl, zamlčel slovo fragment, sedl si odevzdaně do křesla a začal číst noviny.
Náhle však ke mně přišla žena s větou, po níž jsem usoudil, že je zralá pro blázinec… Tedy – moje žena: ‚Miláčku, koukni se, co zde stojí.‘
Otevře knihu, ukáže na jedno místo v textu a říká: ‚Slunečník kabelky byl učitelkou pasáka 15.‚
Vzal jsem knihu a stále ještě poklidně vysvětlil: ‚Ale miláčku, to je francouzská kniha a francouzský text. Tady stojí: La Marquise de Pompadour est la Maitresse de Louis XV.
To znamená: Markýza Pompadour byla milenkou Ludvíka XV.‚
‚Ne,‘ říká moje žena, ‚to musíš překládat doslovně: La Marquise = slunečník, Pompadour = kabelka, la Maitresse = učitelka, Louis XV = pasák 15. Já to musím vědět naprosto přesně, já jsem si přece objednala pro svou výuku francouzštiny vynikajícího legionáře.‘
Já říkám: ‚Ty myslíš lektora.‘
‚Ne,‘ říká moje žena, ‚lektor byl antický řecký hrdina.‘
Já říkám: ‚To byl Hektor a ten byl z Tróje.‘
‚Ne,‘ říká moje žena, ‚Hektor je plošná míra.‘
Já říkám: ‚To je hektar!‘
‚Ne,‘ říká moje žena, ‚hektar je nápoj bohů.‘
Já říkám: ‚To je nektar.‘
‚Ne,‘ říká moje žena, ‚Nektar je řeka v jižním Německu.‘
Já říkám: ‚To je Neckar.‘
Moje žena: ‚Vždyť přece znáš tu krásnou písničku o Rýnu a Nektaru, kterou jsme nedávno zpívali jako duo.‘
Já říkám: ‚Tomu se říká duet.‘
‚Ne,‘ říká moje žena, ‚duet je, když mají dva muži souboj se šavlí.‘
Já říkám: ‚To je duel.‘
‚Ne,‘ říká moje žena, ‚duel je díra v hoře, kterou projíždí vlak…‘
A dál, pane soudce – dál jsem to již nevydržel. Vzal jsem kladivo a ženu jím umlátil.“
Nastala chvíle mlčení, po níž soudce vstal a vyřkl ortel: „Osvobozen, já bych ji umlátil už u Hektora.“
Naposledy aktualizováno: 18. 1. 2020